Plachetnice: Ostrov Rottnest island a quokky

Plavba na Rottnest Island

Druhý den ráno jsme posnídali, zvedli kotvu, roztáhli plachty a vyrazili na sever k ostrovu Rottnest. Ten je oblíbenou turistickou a prázdninovou destinací. Je dobře udržovaný, a přestože nevypadá jako moje oblíbené tropické ráje s palmami na pláži, tak musím uznat, že je opravdu pěkný.

Obdivoval jsem Ashe, že vždy po zakotvení skočil do vody a zkontroloval zaseknutí kotvy v písku. My jsme po několikahodinovému plachtění dali přednost průzkumu okolí. Po předchozí zkušenosti jsme byli zvědaví, jaká zvířátka budou ukrývat sociální zařízení ostrova. Zde bylo však všechno jinak. Nenašli jsme jedinou pavučinku ani hada, a tak jsme ocenili klidné sprchování. Narazili jsme tu na úplně jiná zvířátka. Těmi byla asi ta nejroztomilejší stvoření na planetě. Quokky, malí klokánci žijící pouze v jihozápadní části Západní Austrálie jsou však na Rottnest Islandu hojně rozšířeni, hlavně v centru přístavní usedlosti.

Po pořízení dostatečného množství oblíbených selfíček s těmito usměvavými tvory jsme se vrátili na loď, kde jsme povečeřeli, zahráli s kapitánem karetní hry a šli spát.

Průzkum Rottnest Islandu a návrat do Perthu

Den 3.

Za odpoledne, ani za celý den se Rottnest pěšky prozkoumat nedá. Proto jsme další den ráno vyrazili do půjčovny kol, abychom se vydali i na druhý konec ostrova. Bohužel jsme přesto měli málo času, a tak jsme stihli projet ostrov z východu na západ pouze po jeho severní resp. střední části. Šnorchlování nás v této oblasti neohromilo a voda byla ledová. Pláže a zálivy jsou však na pohled úžasné a západní břeh nabízel pohled na pořádné vlny, které nejspíš ocení zkušení surfaři.

Plavba z ostrova Rottnest do přístavu ve Fremantle

Na oběd jsme se vrátili na palubu Calciferu a vyrazili jsme zpět do přístaviště Fremantle v Perthu. To odpoledne byl slunečný den, přesto foukal silný vítr mezi 20-28 kts. To nám dovolilo svištět rychlostí přes 6 uzlů (11 km/h) a my jsme tak stihli vyložit mou drahou polovičku, kterou čekali pracovní povinnosti a také nakoupit potřebné zásoby na další plavbu. Pitnou vodu jsme načerpali zdarma v přístavu. Na stejném místě bylo možné koupit také naftu.

Vítr nám umožnil dorazit v rozumné denní době a dovoloval nám stihnout i návrat k ostrovu Rottnest Island, kde bychom mohli přenocovat v zákrytu před západním větrem. To jsem velmi preferoval po zkušenosti z prvních dnů na Filipínách, kde jsme se během noci kutáleli po posteli sem a tam. Kapitán byl příznivcem kotvení zdarma, takže nikoliv v přístavu, kde jsme se nacházeli. Původní plán byl kotvit poblíž pobřeží resp. pláží u Fremantle (část Perthu). To však ze západní strany nepředstavuje žádné krytí před větrem a vlnami. Spolu s mým nápadem si tuto variantu nechal rozmluvit. Snad i díky pozitivu, že tak ušetříme několik mil následující den na sever. A tak jsme s vidinou připlutí při západu slunce vyrazili.

Děsivé vyplutí z přístavu ve Fremantle

Toto vyplutí z přístavu však nebylo, tak jednoduché. Vítr dosahující v nárazech 28 uzlů dovede takový výjezd velmi znepříjemnit. Plachetnice byla navíc otočena po jeho směru a prostor na obrat byl vzhledem k blízkosti okolních lodí velmi omezený. Bow-thruster resp. přední motor naše loď neměla. Z počátku si s tím Ash hlavu příliš nelámal. Můj úkol byl nás odstrkovat od mola a on kormidloval. Vítr nás však odvál mnohem rychleji než se loď stihla otočit, a tak jsme několikrát dokola bojovali se správným načasováním, odstrkáváním od mola a lodí před námi až jsem měl i obavy, že dojde i na ohromné přístavní kameny, od kterých už chybělo pár metrů. Při některých zběsilých pokusech došlo i ke kontaktu vysokých přístavních sloupků a zavěšeného člunu spolu se solárním panelem. Kvůli nim nebylo jednoduché udělat prudký obrat směrem proti větru. V jeden moment jsme byli přídí plachetnice ve vystouplém mole před námi, o chvíli později jsme bojovali se silou větru tisknoucí nás na jinou loď po našem boku. Při jednom z manévrů jsem byl i nucen zachraňovat utržený fendr (gumový odrazník pro lodě).

Přes mou mizivou kapitánskou praxi si myslím, že jsme loď měli nechat otočit pomocí větru s uchyceným lanem za molo na přídi. Tak či tak se nám po dlouhých chvílích boje podařilo alespoň trochu odrazit od mola i lodí, a Ash začal manévrovat pomocí kormidla a motoru až nás nakonec otočil proti větru. Po obeplutí vlnolamů však bylo znovu potřeba zvýšené úsilí. Ani ne tolik toho z nás, který napínal plachty taháním lan, ale toho, kdo musel v nepříjemných vlnách k plachtám, aby jim pomohl vzhůru a mohli se napnout. V takových chvílích je slušné nebezpečí, že sebou “seknete” o některou část plachetnice nebo i třeba rovnou do moře.

Plavba zpět na ostrov Rottnest

Poté už šlo všechno jako po másle. Já si užíval kormidlování v pořádném větru (20-25 kts) a ve slušných vlnách (1-3 metry) s tím, že jsem občas dostal studenou spršku slané vody. Loď byla celou tuto plavbu nakloněná na stranu tak, že jsem za kormidlem stál na jedné noze s druhou zapřený o sedadlo kokpitu. Ruce dostávali zabrat při držení kormidla, ale odměnou byla parádní rychlost až 7,5 uzle.

Vítr se však začal postupně uklidňovat a my jsme po pár hodinové plavbě spouštěli kotvu v zálivu u Rottnest Islandu skoro za tmy.

---