Plachetnice: Západní Austrálie

První měsíc v australské metropoli Perth se táhl a žízeň, která se dostavila nebyla způsobena třicetistupňovým vedrem, nýbrž nedostatkem dobrodružství. Nic moc se nám nedařilo.  Pak se ale na mém účtu findacrew.com objevila zpráva od jednoho dobrodruha, který hledal posádku pro jeho dobrodružnou plavbu.

Kapitán jménem Ash je mladý Australan, který s jeho plachetnicí plánuje obeplout Austrálii okolo severního pobřeží až do Sydney. V následujících dnech se chystal vyrazit Indickým oceánem na sever a následovat pobřeží Západní Austrálie než kurz stočí na východ. Domluvili jsme se, že se stanu členem posádky až do Geraldtonu, vzdáleného od Perthu 400 km, které má jako jediné pobřežní město široko daleko zastávku autobusu zpátky do hlavního města Západní Austrálie. Autobusem cesta zabere 6-7 hodin, plachetnicí jsme to chtěli klidným tempem zvládnout za dva týdny.

Plachetnice a její vybavení

Jak jsem tak pochopil, tak Ash není vele-zkušeným námořníkem. S plachtěním začal teprve celkem nedávno a jeho loď, kterou nazval S/Y Calcifer pořídil v Perthu.

Vybavení uvnitř plachetnice

Plachetnice typu Northshore 33 má 10 metrů na délku a 3 metry na šířku. V tomto prostoru je mimo jiné vměstnána přední kajuta, záchod se sprchou, salónek, kuchyňka, hlavní místnost se dvěma prostory na spaní a kokpit (tj. 
laicky řečeno jakási “terasa” v zadní části lodi odkud se loď kormidluje). V přední kajutě se tak tak vyspí 2 osoby mého vzrůstu (177 cm). Salónek pohodlně usadí u stolu celou posádku lodi (věřím, že až 6-7 lidí). Voda ve sprše je pouze studená, ale to v místním podnebí a při teplé teplotě vzduchu nevadí. V kuchyňce je úložný prostor, sporák, trouba, přenosná lednice na cca 50L a dřez s kohoutkem na pitnou vodu. Ash je celkem šikula a během plavby pracoval i na zavedení kohoutku na slanou vodu, která se používá na mytí nádobí. Zbylý prostor tvoří postele pro další 3 lidi tzn. kapitánova postel a zbytek byl využit jako úložný prostor.

Další vybavení na palubě plachetnice

Kokpit lodi není krytý žádným přístřeškem. Stín občas tvoří pouze hlavní plachta. Za kokpitem jsou instalovány solární panely. Ty během dne slouží k nabití veškeré elektroniky jako mobilní telefony atp. Pod nimi je připevněno dinghy resp. nafukovací motorový člun. Přední plachta se neroluje, po svinutí zůstává na palubě lodi, což není moc praktické a ubírá to místo na palubě. Rolování je jedno z vylepšení, které Ash plánuje během plavby vytvořit. No a kotva nefunguje na žádné elektronické ovládání, jak jsem byl zvyklý doposud . Musí se spouštět a vytahovat ručně jako za dávných časů, což je pěkná makačka. Poslední informací, kterou chci zmínit, že autopilot (přístroj který  je schopný ovládat směr plavby a je nezbytným pomocníkem kormidelníka) byl po celou dobu plavby rozbitý, takže nám nezbývalo nic jiného než loď řídit ručně. Nezbývalo než být po celou dobu ve střehu a stáčet loď správným směrem, abychom se nevychýlili z tíženého kurzu plavby.

Den 1. – Nalodění a průzkum prvního ostrova

Před setkáním s 31-letým kapitánem Ashem jsme si pouze krátce napsali a zavolali. Po úvodním vyjasnění plánů a možností nás obou a v poslední řadě i absolvování krátkého dotazníku o tom, jestli umím plavat, co jím atp. jsme se dokonce domluvili, že nejprve společně zkusíme plachtit v okolí Perthu, abychom zjistili, že to bude fungovat a pak budeme pokračovat. To se nám velmi hodilo, protože jsme stejně měli v plánu prozkoumat nedaleký ostrov Rottnest Island a tak jsem navíc domluvil, že na tři dny přibereme i mou drahou polovičku.

Průzkum ostrova Garden Island

S kapitánem jsme se setkali ráno. Moc toho nenamluvil – pospíchal hlavně nakoupit jídlo a vyzvednout balíčky na poště. Poté jsme hladce vyrazili z přístavu, napli plachty a uháněli směrem k ostrovu zvanému Garden Island. Tento ostrov je skvělou zastávkou zejména proto, že je pozemní cestou (přes zavedený most) nepřístupný veřejnosti. Důvodem jsou
armádní objekty a vojenské území v okolí mostu, na které je zákaz vstupu. Naproti tomu lodí je tento kus země dostupný a dokonce jsou tu připravená místečka se zeleným trávníčkem a grily.

Hadi a pavouci

Izolovanost ostrova má jednu podstatnou výhodu, a to výskyt divoké zvěře pouze pár mil od centra Perthu. Podařilo se nám tak hned při první návštěvě veřejných záchodků narazit na nejjedovatějšího pavouka v Západní Austrálii – Redback Spider (snovačka Hasseltova). Žádné drama se však nekonalo, pozdravili jsme se pohledem a šli jsme si po svém.

Hned vedlejší pánský záchod měl také svoji vychytávku. Tou byl menší spící had ležící vedle toalety. Přestože jsme později narazili na cedule, že se na ostrově nachází 3. nejjedovatější suchozemský had světa – Tiger snake (Pakobra páskovaná) – zde se pravděpodobně jednalo pouze o nějaký druh krajty.

Průzkum druhé strany ostrova

Po této zkušenosti jsme se přesto vydali z východní strany ostrova na jeho západní stranu. Po cestě nás několikrát vyděsily otřesy okolních keřů, přičemž se později ukázalo, že šlo pravděpodobně o vystrašené prchající divoké klokánky (klokan Wallabi). Situaci gradovaly pavoučí sítě lemující okraje prašné cesty s menšími či většími pavouky na nich. Ti nás však po klidném setkání s Redbackem nechali klidnými. Později jsme zjistili, že jde o člověku neškodné “Golden silk orb-weavers“. 

Vrcholem průzkumu Garden Islandu byl příchod k druhé odpočinkové zóně na ostrově – na její severozápadní straně. Zde opět zářil krásný zelený trávníček s odpočinkovou zónou a grily. Nedaleké záchody však byly po předchozím průzkumu mnohem zajímavějším cílem. K mému zklamání jsme na nich žádného hada neobjevili. Ten totiž ležel hned opodál a neslyšně nás pozoroval. Byl o něco větší a zbarvený téměř totožně k jeho okolí. Opět se však jednalo o ten stejný druh krajty a opět neměl zájem o jakýkoliv kontakt s námi.

Rybolov a první noc na plachetnici

Vrátili jsme se zpátky na loď s tím, že na první den jsme toho zažili až dost, nicméně Ash na nás čekal s milou zprávou, že je pod lodí poměrně mnoho ryb, a tak jsme se pustili do rybolovu. Bylo to skvělé cvičení dovedností, jelikož braly takřka ihned po ponoření návnady. Ulovili jsme jich ten večer tak dvacet. Všechny až na jednu jsme však pustili zpět, protože byly příliš malé.

Následující den  jsme vytáhli plachty a vyrazili prozkoumat nedaleký Rottnest Island, kde nás překvapilo setkání s mnohem přátelštějšímy zvířátky, které nepotkáte nikde jinde, než na tomto ostově Západní Austrálie.

---