Vanuatu: Za návštěvou vrcholu aktivní sopky

Na Vanuatu jsme navštívili dva ostrovy. Efate, na kterém se nachází hlavní město Port Vila a ostrov Tanna. Hlavním lákadlem ostrova Tanna je aktivní sopka Mt Yasur (361m.n.m.). Navštívit vrchol aktivní sopky nás lákalo už několik let a teď jsme se tam konečně vydali.

Doprava mezi ostrovy

Na Vanuatu (na ostrov Efate) jsme přiletěli letadlem. Na ostrov Tanna se šlo dostat zase letecky nebo lodí. Abychom ušetřili a zažili zase něco nového, vydali jsme se lodí. Nákladní loď (ferry) odjíždí z Port Vily každou sobotu a cesta trvá cca 16 hodin. Měli jsme štěstí, že loď odplouvala v určený den, měla pouze několikahodinové zpoždění (pozn. ferry může být až několik dní opožděné z důvodu nepříznivého počasí, doporučuji hlídat jejich Facebookové stránky Vanuatu Ferry Ltd).

Moře bylo celkem neklidné a na lodi to houpalo jako blázen, celou dobu jsme měli žaludek na vodě. Mylně jsem myslela, že jsme po 2 měsících na moři zkušení námořníci a nic moc nás nevykolejí, takže jsem si ani nebrala tabletky proti mořské nemoci. A pak jsem litovala.

Ubytování v korunách stromů s výhledem na sopku

Ubytování jsme si zajistili předem, a to v domečku v korunách stromů s výhledem na aktivní vulkán Mt. Yasur (Tree Top house u Charlieho). Místo jsme našli a rezervovali přes Airbnb. Nacházelo se ve vesnici Isaka na východním pobřeží.

Spaní v bambusovém domečku na stromě, z kterého byl úžasný výhled na sopku Mt Yasur, byl úžasný zážitek. Vulkán se odtamtud dal pozorovat jak ve dne, tak i v noci.

Převážnou část svého pobytu jsme strávili na východě ostrova, v blízkosti sopky. Na této straně ostrova najdete spíše než hotely a resorty, ubytování v bambusových bungalovech za celkem přijatelné ceny. Nepočítejte ale s teplou sprchou a ani s neomezeným přísunem elektřiny (pozn. doporučuji si vzít sebou nabitou power banku a čelovku). Pobyt v těchto bungalovech není pro ty, co se nekamarádí se šváby, pavouky a myškami. Tato zvířátka tam bydlela s námi, nebo nás aspoň často navštěvovala.

V noci mě probudilo divné praskání a šustění. Do našeho obydlí nás přišla navštívit krysa. V obavě, že nám sní svačinu (myšky a krysy se prokoušou i skrz obal), jsem si všechny sušenky schovala přes noc pod polštář. Sušenky jsme zachránili, ale ráno jsme na stole našli nakousaný banán.

Výlet do džungle a návštěva domorodých vesnic

Bydleli jsme ve vesnici Isaka. Místní měli svá primitivní obydlí okolo, ale nebyli u našeho domečku nijak v bezprostřední blízkosti. Když jsme se s Kubou vydali jedno odpoledne na procházku, začaly se k nám přidávat místní zvědavé děti. Bylo vidět, že nejsou zvyklé na cizince a nejprve byly nesmělé. Postupem času se otrkaly a provedly nás po místních kopcích, ukázaly plantáže a dokonce nám vyšplhaly na vysokou palmu pro kokos.

Život ve vesnici na domorodém ostrově

Ve vesnicích se žije velice jednoduše. Domky jsou postavené z bambusu a palmových listů. Nemají elektřinu a vaří se z toho, co jim poskytne moře nebo co vypěstují na plantážích (např. banány, sladké brambory, taro listy, ryby, zelí, papája). Některé části vesnic popř. domky bohatších obyvatel mají alespoň malý solární panel a slabým světlem tak na sebe občas někde upozorní i “pouliční” lampa.

Burácející sopka

Bydleli jsme tak blízko sopky, že jsme slyšely burácení výbuchů. Zní to jako hrom od bouřky. První noc to bylo strašidelné, ale pak už jsme si na to zvykli a skoro to ani nevnímali.

Aktivní vulkán Mt Yasur

Aktivní vulkán na ostrově Tanna na Vanuatu je známý také tím, že to je nejpřístupnější sopka na světě. Z okraje kráteru můžete vidět prskající lávu a z některých míst je vidět i do středu kráteru.

Výšlap na sopku jako turistická atrakce

Ještě donedávna si lidé mohli vyjít sopku na vlastní pěst. Pak se této atrakce ujala soukromá společnost, která z návštěvy vulkánu udělala turistickou atrakci (pro ilustraci: za vstup se platí přemrštěné peníze, autem nás zavezli skoro až nahoru, tento výhled jsme si užívali s dalšími 50ti turisty, u vulkánu jsme měli pouze omezený čas).

I když se nám nelíbila svázanost této tour, tak pohled do kráteru je opravdu nezapomenutelný a i přes to všechno zlo to stojí za to.

Západ slunce z Mt Yasur

Na vrchol sopky se můžete vydat buď brzy ráno na východ slunce, nebo v podvečer na západ.

S Kubou jsme se vydali na sopku v pozdní odpoledne. Po setmění se nám naskytl úžasný pohled na soptící vulkán. Stáli jsme na horním okraji Mt Yasur, koukali jsme přímo do kráteru a fotili ohňostroj létající žhavé lávy uvnitř.

Zajímavosti o ostrovu Tanna

• Prvním Evropanem, který objevil tento pacifický ostrov byl britský objevitel a mořeplavec James Cook. Bylo to v roce 1774. Ostrov Tanna objevil díky červené sopečné záři vulkánu Yasur, který je vidět na míle daleko. Cook se vylodil na východě ostrova v malé zátoce, kterou pojmenoval podle své lodi Port Resolution.
• Po Cookovi se zde evropští křesťanští misionáři snažili prosadit „jedinou správnou víru“. Neměli to však vůbec jednoduché, protože ostrov Tanna jejich snahám dlouho odolával. Dlouho zde byl rovněž rozšířen kanibalismus.
• Lidé tu běžně jí kočky a psy (pozn. psí maso je prý tak dobré jako kuřecí). Během jedné naší noční procházky se s námi skamarádil zaběhnutý pes, kterého jsme pojmenovali Yasur. Držel se nás jako klíště a chodil s námi celé 3 dny. Už jsme dokonce přemýšleli nad tím, kolik by to stálo, kdybychom si ho chtěli přivést do Čech. A pak najednou zmizel. Ten večer jsme zrovna měli u našeho pana domácího kuřecí curry, tak jen doufáme že to nebyl náš pes.
• V polovině 20. století vzniklo na ostrově hnutí Jon Frum. Tato víra je tak trochu mix mezi křesťanství a tradičními domorodými představami. Podle příběhu, je Jon Frum Američan, který přišel na Tannu v roce 1942, za druhé světové války, a zjevil se místním obyvatelům. Lidé věří, že je Jon Frum něco jako bůh a jednoho dne se k nim vrátí. (pozn. Naštívili jsme vesnici Sulfer bay, která je hlavním místem hnutí Jon Frum. Ve vesnici dokonce vyvěšují Americkou vlajku. Já a Kuba jsme se zúčastnili Jon Frum tradičních tanců, které se konají vždy v pátek večer ve vesnici Sulfer Bay).
  Když vstoupíte do vesnice, kde se chcete potkat s místními, je zdvořilé požádat náčelníka dané vesnice o povolení vstupu a přinést mu malý dárek (pozn. my jsme přinesli kořen kavy, který jsme koupili ve vedlejší vesnici za 150 VUT).
• Co to je ta Kava? Tak jako Češi mají národní nápoj pivo, tak na Vanuatu mají kavu. Nápoj se připravuje z kořenů pepřovníku Piper methysticum. Kořeny se nakrájejí a umelou (v lepším případě), nebo přežvýkají. Kava prý působí relaxačně, zlepší náladu a působí jako sedativum (pozn. my jsme to vyzkoušeli v Port Vile, ale nějak to na nás nepůsobilo). Na Tanně kavu pijí jenom muži a to na určeném místě v Namakal, do kterého je ženám vstup zakázán. Zatímco u nás sedí chlapi v hospodě a píjí pivo, zdejší muži se vydrží celý večer sedět v Namakalu popíjet kavu.
• Na Tanně se pěstuje Tanna Coffee, což by měla být nejlepší káva na Vanuatu. Kávu jsme ochutnali a byla opravdu výborná
• Vesnice Yakel (neboli kastom village) je poslední vesnice na Tanně, kde lidé žijí tradičním způsobem. Jedním z tradičních zvyků je jejich domorodé oblečení. Muži si oblékají pouze nambas (chránič penisu) a ženy a dívky sukénky z trávy.
  Lidé z vesnice Yakel, hráli v romanticko-dobrodružném filmu Tanna. Nejsou to žádní herci, domorodci hrají sami sebe. Tyto lidé se postavili před kamery, aniž by před tím viděli nějaký film v televizi, nebo i samotnou televizi. Ve filmu uvidíme nádhernou nedotčenou přírodu i způsob života místních kmenů.

Letadlem do Port Vily

Po naší špatné zkušenosti z cestování nákladní lodí, jsme byli rádi, že se nám podařilo najít (na Kiwi.com) levnou letenku zpět do Port Vily. White Grass airport letiště je malinkatá budova, která se nachází 15 minut autem od vesnice Lenakel na Tanně.

Celkově o Tanně

Ostrov Tanna je stále místo, které není příliš zasažené moderní civilizací. Pravda, jezdí zde auta a někteří obyvatelé (a to i v zastrčených vesnicích bez elektřiny) mají mobily.

Asfaltová silnice tu je zatím jen na západní straně ostrova. V největší vesnici ostrova Lenakel, je jen pár obchodů, farmářský trh, turistické centrum a jeden bankomat (pozn. ten ale nefunguje pro zahraničí platební karty, takže si sebou vemte hotovost), na východní straně Tanny nenajdete ani ten obchod.

Přátelští lidé

Většina místních žije ve vesnicích, které jsou roztroušeny v buši po ostrově. Lidé žijí z toho, co jim poskytuje zdejší úrodná příroda. Stačí vzít mačetu (pozn. mačetu tu má každý, komu je více jak 5 let), párkrát seknout a už máte co jíst a pít (kokosový ořech, cukrová třtina, banány, okurky…). Obyvatelé Tanny žijí v podstatě stejným způsobem jako dříve, ale nevypadají, že jim něco chybí. Naopak, vypadají šťastně. Místní obyvatelé jsou prostě velice přátelští a vždy se nám snažili pomoct. Je pravda, že většinu lidí tu živí turismus, a tak se nám občas snažili prodat nějaký organizovaný zájezd, nebo aspoň transport. Když jsme jim ale dali najevo, že nejsme zazobaní Australané, ale chudí cestovatelé, tak nás pochopili nebo nám nabídli rozumnější cenu.

Na fotce výše je Kuba s naším osobní průvodcem Kennym. Pokud chcete zažít Tannu bez organizovaných zájezdů, doporučuji se na výlety vydat s ním. Kontaktovat ho můžete buď přeze mě, nebo přes jeho Facebookové stránky – Tanna Red Sky Night Tours

Všechno je neskutečně drahé

Cestování po Vanuatu, obzvláště na Tanně je drahé, dokonce bych řekla, že Vanuatu je nejdražší země, ve které jsem byla. (pozn. za převoz z jedné strany ostrova na druhý je to 2.500 VUT, cože je cca 500 Kč, za levnou večeři 1.000 VUT, cca 200Kč). Počítejte s tím, že kamkoliv se budete chtít podívat, tak zaplatíte cca 1.000 až 2.000 VUT za vstup (např. na vodopád, na horké prameny, do tradiční vesnice, na pláž). Tak, abychom alespoň trochu drželi náš rozpočet, tak jsem vybírali skromnější ubytování v místních vesnicích, nebrali jsme si privátní odvozy, ale chodili jsme pešky, stopovali jsme a nakoupili jsme si zásoby jídla dopředu.

Ráj dobrodruhů

Tanna je místem, který okouzlí každého dobrodruha. I když tu je vidět už nějaký ten vliv turismu (pozn. například na organizaci a ceně vstupu na vulkán), tak si z velké převahy udržuje svoji autenticitu a nedotčenost. Většina turistů tráví na ostrově pouze pár dní. My jsme tu byli týden a myslím, že kdybychom tu vydrželi ještě jeden týden navíc, pořád bychom měli co dělat. Pokud můžete, určitě doporučuji si pobyt naplánovat tak, aby jsme mohli navštívit nějakou místní domorodou slavnost.

Na Tanně jsme zažili zajímavou (v dobrém slova smyslu) atmosféru. Nevím, jestli to bylo těmi úžasnými lidmi, nebo tou nedotčenou přírodou. Měla jsem pocit, že jsme objevili zatím neprofláknutý ráj, který se možná během pár let změní na turistickou destinaci. Každopádně na návštěvu tohoto malého autentického ostrova v jižním Pacifiku nikdy nezapomenu.

Lákalo by vás navštívit otrovy Pacifického oceánu a potřebujete poradit? Zajímají vás konkrétní detaily z našeho dobrodružství? Ptejte se nás v komentářích. Rádi touto formou předáme i další naše osobní zkušenosti.