Nejkrásnější pláže Západní Austrálie

Jeli jsme objevovat ty nejkrásnější pláže Západní Austrálie a vlastně možná i celého světa.

Západní Austrálie se svou rozlohou 2 646 000 km² podobá Argentině nebo třeba Kazachstánu. Každý mi říkal: “V Austrálii můžeš řídit několik hodin a neuvidíš v podstatě nic než buš.” A měli pravdu. Z toho vyplývá, že je nutné si každou trasu dobře promyslet a naplánovat.

Dalším úskalím může být, že některé cesty nejsou zpevněny asfaltem. Jsou to takové prašné cesty nebo řekněme lepší “polňačky”. Z toho důvodu bylo nutné si pořídit pořádné auto. Za nemálo peněz jsme zde koupili NISSAN PATROL (4.2 Diesel), který má možnost pohonu 4×4. Dále i záložní autobaterii pro startování motoru a třetí napájenou solárním panelem pro všelijakou další elektroniku jako je třeba 80 L lednice, kterou vozíme s sebou. Samozřejmostí je i přizpůsobení pro jízdu terénem, záložní palivová nádrž, kempingové (vařič s plynovou bombou, grill, židle, stůl, kanystry na vodu, nádobí,..) a vyprošťovací vybavení (kompresor, naviják, hevery,..).

Cesta do oblasti města Esperance

První den naší cesty a zároveň naše první australské dobrodružství po souši – do oblasti města Esperance

Testovacím výletem pro zjištění spolehlivosti nově koupeného vozidla byl jih a jihozápad Západní Austrálie. V původním plánu jsme měli okolo 1 500 km, nakonec to bylo skoro 2 000 km. Vzhledem k očekávaným povinnostem jsme na tento výlet měli vyhrazeny pouze 4 dny. Ano, to se ukázalo jako velmi málo, asi 20 hodin z toho jsme strávili za volantem. Vyrazili jsme brzy ráno z Perthu s tím, že jsme měli v plánu dorazit až do Esperance a tam si ještě ten den užívat ty nejkrásnější pláže světa.

Plán se poněkud změnil, když jsme v pozdních odpoledních hodinách začali stopovat kolemjedoucí auta, abychom se nechali odvézt na na nejbližší benzinovou stanici. Zdá se, že nám došel benzín v hlavní nádrži, ale ten v záložní se nějak nechytá. Jakožto auty nepolíbení jsme o pár hodin později volali asistenční službu, kteří nám pomohli odvzdušnit palivové čerpadlo, jelikož náš “tank” nechtěl startovat ani s naftou v hlavní nádrži.

Do Esperance jsme nakonec dorazili za tmy a už jsme se nepokoušeli shánět hostel ani AirBnB. Stihli jsme jen najít vhodné místo na noc v autě a složit hlavy, abychom měli dost sil na další den.

Esperance a národní park Cape Le Grand

Druhý den ráno jsme si v servise ověřili nefunkčnost přepínání na záložní palivový systém a vyrazili dál jen s hlavní 80L palivovou nádrží. Dopoledne jsme strávili na překrásných plážích v Esperance. Některé z nich měly parádní vlny na surfování. Jen by si bylo třeba dávat pozor na skály a útesy u břehu.

Klokani a Záliv Lucky Bay

Odpoledne jsme pak zamířili východněji, a to do národního parku Cape Le Grand. Tam se nachází asi ta nejfotogeničtější pláž na světě – Lucky Bay. 
Písek je zbarven do bíla a moře se třpytí ve všech odstínech modré barvy. Jako bonus se tu vyskytují přímo na pláži klokani, kteří se lidí nebojí. Naopak, rádi přijdou zkontrolovat, co máte na talíři. Přijeli jsme tak akorát v době oběda, a proto jsme využili naše 4×4 a možnosti zaparkovat přímo na pláži.

Jakmile jsme ogrilovali a vyzkoušeli koupání v tomto Australském ráji, tak byl čas se přiblížit k našemu dalšímu místu na noc. Okolní kempy byly samozřejmě několik dní zarezervované.  Než jsme však stihli odjet z Lucky Bay, podařilo se mi zajet na vrstvy hlubšího písku, kde jsme se zasekli. Naštěstí byla moje panika z představy prvního použití navijáku a přicházejícího přílivu rychle zažehnána, když nám na pomoc přispěchalo asi tucet okolních turistů. Ty náš asi 2 tunový tank roztlačili a ještě nám dali pár tipů, jak se zapadnutí v písku vyhnout.

Cestou z národního parku jsme se ještě zastavili na pár místech, jedno z nich byl ne-příliš pěkný záliv Rossiter Bay. Důvodem byly hromady naplavených mořských řas, které by bylo nutné doslova přelézt při vstupu do moře. Na druhou stranu to byla příjemně začátečnická nezpevněná trasa pro naše 4×4, na které by běžné auto velmi trpělo.

Výhled z vrcholu Frenchman Peak

Už se zdálo, že to bylo dost zážitků na jediný den, ale nemohl jsem odolat představě zdolání kamenné masy zvané Frenchman Peak, která se tyčí zhruba vprostřed tohoto národního parku. Aplikace MAPS.ME napovídala 26 minut cesty kdežto místní tabule 1,5 hodiny. Vzhledem k tomu, že se mělo za hodinu stmívat, tak jsme si cestu málem rozmysleli. Naštěstí jsme své dobrodružné povahy nenechali zastrašit a svižným krokem jsme vyrazili vpřed. Po cestě jsme potkali několik turistů, kteří se vydávali opačným směrem. Ti nám potvrdili, že je cesta náročná, ale rychlejší než v průvodci u parkoviště. Opravdu jsme dorazili na vrchol do půl hodiny, přestože šlo místy skoro o šplhání. Odměnou nám byl fantastický výhled na celý národní park při západu slunce a možnost nahlédnout do prostorné jeskyně pod vrcholem. Nerad bych však absolvoval tuto cestu za tmy, stačilo i za světla vzdorovat silnému větru na vrcholu skalnatého kopce Frenchman Peak.

Sešplhali jsme ve svižném tempu zpátky k autu a pokračovali ještě více na východ do našeho dalšího “kempu” na přespání. Tam jsme opět dorazili za tmy. Dali jsme si z lednice chlazené pivo a šli spát, abychom mohli s východem slunce být na dalším fantastickém místě.

Nejkrásnější pláž ve Wharton Bay a cesta zpět do Margaret River

Snídaně je základ dne a proto je na místě ji strávit na příjemném místě. Třetí den ráno jsme ani nevylezli z auta a vyrazili jsme na nedalekou pláž Wharton Bay. Po cestě jsem se zajímal o to, zda může být krásnější než Lucky Bay a závěrem myslím, že jsou srovnatelné. Těžko říct, kterou bychom nominovali na nejkrásnější pláž Austrálie nebo dokonce na světě.

Byl víkend, asi půl sedmé ráno a my jsme zaparkovali přímo na písku této fantastické pláže jako první. Ne, že by tu nebylo místa dost, ale mohli jsme si vychutnat ranní vánek a tu téměř nedotčenou přírodu úplně sami.

Po snídani a raní józe byl čas i na koupání. V Austrálii mají všude varovné cedule před potenciálním nebezpečím. Zde byla jedna upozorňující na možný výskyt žraloků. Rozhodli jsme se i využít nabité zkušenosti z předchozího dne a vyrazili jsme s našim 4WD po písku až na konec této části pozemského ráje – tentokrát bez komplikací. Ještě jsme se zastavili na Duke of Orleans Bay a využili přebrodit moře s vodou nad kolena a dojít si tak až na přilehlý ostrov Table Island. 

V poledne jsme se pak vrátili do Esperance a využili veřejné grily pro přípravu oběda a začali jsme si krátit cestu zpátky na západ. Další cíl naší cesty bylo Margaret River.

Margaret River a návrat do Perthu

Únava se při tak dlouhých a hlavně nabitých dnech dostaví rychle, a to obzvlášť při 8 hodinách za volantem. Zbytek cesty do Margaret River jsme proto dokončili až druhý den ráno. Klasická buš, kterou jsme projížděli se v průběhu měnila a my jsme se tak mohli kochat pro nás neobvyklými stromy nebo i celými lesy. 

Bohužel jsme zaznamenali, že nám už nějakou dobu uniká kapalina z posilovače řízení, a tak jsme svůj výlet nijak výrazně neprodlužovali. Naopak jsme pro jednou chtěli dorazit do cíle za světla, a tak jsme si čtvrtý den cestování poměrně zkrátili.

Zhodnotili jsme, že surfování na místních plážích vyžaduje pokročilejší dovednosti a více času. Užili jsme si návštěvu a hlavně ochutnávky v místní čokoládovně a bohužel jsme vynechali ochutnávky místního věhlasného vína. Poslední zastávkou bylo město Busselton, které se pyšní svým svým 1 kilometr dlouhým molem, po kterém jezdí i turistický vláček.

Video z Australského dobrodružství

Mimoměstské oblasti Austrálie mohou být jedno velké dobrodružství. Mnohem víc než slova o tom napoví video.

Pokud se do Západní Austrálie chystáte, tak doporučuji Esperance rozhodně navštívit. Mějte však na tento výlet alespoň týden času, ať si každé místo máte šanci vychutnat a také si trochu odpočinout. Kempy si nezapomeňte rezervovat předem nebo využijte slevu na AirBnB popř. vyhledejte hostely (Booking, Agoda) v okolí. K vyhledávání míst pro návštěvu, přespání nebo třeba jen záchodů se budou zaručeně hodit aplikace WikiCamps nebo CamperMate.

---