Plachetnice: Korálové útesy

Plachetnice: Korálové útesy

16. 5. 2019 0 Autor: Jakub

V 5 ráno mě vzbudilo kapitánovo volání a pípání některého z lodních přístrojů. Šlo o hloubkoměr. V noci se totiž stočil vítr a s ním i plachetnice, která se tak ocitla na mělčím místě. S pokračujícím odlivem jsme dosáhli hloubky pouhé 2 metry. To bylo při našem maximálním možném ponoru 1,7 metrů příliš blízko další nebezpečné situaci.

Tak tedy začal 9. den, po předchozím dlouhém cestování a pouze několika hodinách spánku jsme museli zvednout kotvu a vybrat jiné místo. Ash se rozhodl, že zde nás potkalo dostatek neštěstí. Čekala nás další noční plavba. Pokračovali jsme asi 1 námořní míli daleko. Tam se už opravdu nacházela bóje s mooringovým lanem, na kterou jsme se nad ránem navázali.

Odpočinek a první šnorchlování na ostrovech Abrolhos

Do hodiny jsme byli zpět v postelích a následující ráno jsme prospali. Před polednem bylo tělo dostatečně odpočaté a já jsem se zvědavě rozhlédl kolem lodi. Od větších ostrovů jsme byli nyní poměrně daleko. Z dálky na nich byly vidět domy rybářů, ale to bylo tak vše. V naší bezprostřední blízkosti se nacházely pouze malé ostrůvky, na kterých ani nic nerostlo. Šlo spíš o takové skalnaté hroudy kamení a naplavených kousků korálů. Žádný tropický ráj.

Pod vodou se však rozprostírala úplně jiná krajina. Odpoledne jsme si šli zaplavat kolem lodi, abychom zjistili, jak vyhlášené místo pro potápění okolo nás vypadá. Toto šnorchlování bylo takovou přípravou na nadcházející den, kdy jsme měli v plánu se podívat i dál od lodi. Už tady byla fůra pestrobarevných korálů a větších či menších ryb.

korálový útes, Abrolhos

Šnorchlování & ryba k večeři

den 10.

Hlavní plán dne byl jasný, a to šnorchlování na zdejším korálovém útesu. Neměl jsem velká očekávání a vzhledem k lehce větrnému počasí s oblačným nebem se mi do vody moc nechtělo. Přesto jsme připravili dinghy a vypluli.

V okolí byl cítit lehký proud, a proto jsme se rozhodli, že náš záchraný člun necháme v jeho směru a sami budeme plavat proti pro případ, že by zesiloval. Směřoval totiž na západ, kde nebylo nic než širý oceán. Zbývalo už jen člun připevnit, aby ho vítr a vlny neodnesli, než se k němu vrátíme. Na první pohled se to zdálo jako neřešitelný problém, protože nad vodou nebylo nic, k čemu bychom jej přichytili. Ash nakonec několikrát ponořil hlavu do vody a zkontroloval dno. V okolních mělkých vodách pak objevil menší kus kamene, který se mu zdál důvěryhodný. Několikrát se k němu potopil a lano vedoucí od dinghy tam důkladně připevnil. Z důvodu mé nedůvěry k tomu kousku kamene a upevnění, nehledě na předchozí zkušenosti, jsem se ke dnu potopil také a lehkým zataháním vše zkontroloval. Zdálo se, že tentokrát je vše v pořádku.

Šnorchlování v korálové zahradě

Nic nám pak nebránilo začít průzkum dna. Většinou jsme se pohybovali v jednom až dvou metrech hloubky, a přestože slunce bylo zakryto mraky, tak barvy okolního podmořského světa byly dostatečně výrazné. Korály se rozprostíraly všude kolem nás. Všude, kam jsme jen dohlédli. Bylo to ohromující a já si pomyslel, že to je pravděpodobně ten nejkrásnější korálový útes, jaký jsem kdy viděl.

Doplavali jsme až na malý kamenitý ostrůvek, který byl zčásti tvořen i naplavenými mrtvými kusy korálů, ten jsme přešli, obepluli a pokračovali jsme po proudu zpět k počátečnímu bodu. Překvapení nás nečekalo, člun tam byl.

Ryby a plavba za novým kotvištěm

Vrátili jsme se k plachetnici. Mezitím na motorové lodi dorazila skupina turistů, kteří se chystali potápět. Během asi deseti minut jsme jim uvolnili jediný zdejší mooring (bóji pro zakotvení), chytili do plachet vítr a vyrazili o kus dál. Cílem bylo kotviště v zákrytu ostrova Middle Island. Jednalo se asi o hodinku plavby ve vzálenosti jednotek námořních mil.

pelsaert islands zkušenosti

Sotva jsme se rozpohybovali, zamířila k nám jiná motorová loď. Překvapilo mě, co mohou chtít. Měli pro nás však moc příjemnou nabídku. Zdálo se, že tito místní rybáři dnes chytili více ryb, než je jim dovoleno vzít s sebou nebo než by mohli prodat, a proto nám nabídli, že nám dvě věnují. Přitom ani jedna z lodí ani na moment nezastavila. Přizpůsobili se našemu směru a rychlosti, který jsem usilovně kormidlem držel. Ash mezitím přebíral od mladých kluků v neoprenech s harpunami jejich úlovky. Pravděpodobně jejich táta se v těch chvílích staral o to, aby o sebe lodě nezavadili a zároveň jsme byli dost blízko pro předání.

Zanedlouho jsme ztratili z dohledu poslední z několika rybářských usedlostí jednoho z ostrovů a přiblížili se našemu kotvišti. V jeho okolí se kromě oceánu rozprostíralo pouze několik málo placatých ostrůvků. Dno bylo písčité, což ve svitu slunečního světla tvořilo tyrkysově modrou barvu vody. Ve zbytku dne jsme vykuchali ryby a připravili krásné filety. Ty největší z nich jsme snědli čerstvé ještě ten večer.

Údržba lodi, delfíni a průzkum ostrova

den 11.

Následující den jsme se vrhli na údržbu lodi. Po prvním ztraceném kusu nářadí jsme však vzdali hned první úkol, a to opravu zábradlí. Dle Ashových slov je právě tohle důvodem, proč je dobré to nechat na kotvení v přístavu, kdy se loď skoro vůbec nehoupe. Přestože barva vody byla překrásná, písek pod lodí byl rozvířený, a tak se nedalo na dno dohlédnout, natož tam něco najít.

Následující úkol šel hladce. Sloupli jsme z trupu plachetnice starý název lodi a opotřebené místo omyli. Tím bylo vše připraveno k přilepení nového.

Plavání s delfíny a průzkum ostrova

Pobyt u zdejšího pobřeží nám několikrát zpestřili delfíni. Byli však velmi plaší. Vždy když jsem za nimi plaval, oni se naopak vzdálili.

Odpoledne jsme vyrazili na průzkum ostrova Middle Island. Na tomto pustém ostrůvku se nacházela jedna malá písčitá pláž, jinak byl celý obklopen skalami. Žije na něm však mnoho hmyzu, ještěrky a využívají ho i ptáci. Stromy tu však nebyly žádné, pouze nízké křoví. Zdejší krajina je zkrátka mnohem krásnější pod vodou než nad ní.

Zbytek dne jsme pak strávili odpočinkem v lodi, ale i v houpací síti na palubě.

Poslední plavba a loučení

den 12.

Dvanáctý den byl posledním na souostroví Abrolhos. Mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní jsme vyrazili zpátky na východ, tentokrát až do města Geraldton. Jelikož byla stále tma a z důvodu oblačnosti špatná viditelnost, tak mě Ash požádal, abych na přídi lodi svítil na bójky, které označovali bezpečný průplav z kotviště. Pohybovali jsme se totiž ve velmi mělkých vodách.

pelsaert to geraldton map

Ve své kajutě jsem pak cítil, jak se oceán předvádí v celé své parádě a já se nuceně převaloval sem a tam. Když však přišlo na mou směnu, bylo už světlo a vlny byly podstatně menší. Odpoledne jsme zakotvili u pláže v Geraldtonu. Čekala mě jen poslední noc na plachetnici Calcifer S/Y, rozoučení s kapitánem Ashem a cesta autobusem zpátky do Perthu.


Video z celé plavby Indickým oceánem po pobřeží Západní Austrálie